V sobotu po zavření pošty jsme vyrazili na Munu . Trochu poprchalo cestou , ale po překonání červenohorského sedla se počasí vylepšilo. V neděli jsme si udělali pěkný výlet , výšlap. Dokončili jsme jen já a Andrejka.
Krásné dva dny na Muně .
Tento víkend 26. – 28.2 proběhlo táboření na tábořišti u Kárčího . Pravda plán byl že bude na “ Nové louce“ v Jeseníkách . Mělo to být jarní setkání lesáku na Moravě. No nepřál nám byrokrat a na poslední chvílku bylo povolení staženo . Naštěstí se rychle našla dobrá duše a nabídla alternativu. Bylo krásně , mrzlo, slunce se ukázalo, po lese prošlo, z luku střelilo a mnoho disputací vedlo . Co z toho vzejde ukáže čas .
Po letech jsem dostal direktivně dovolenou tzv. celozávodní dovolená . A dokonce jsme měli dovolenou oba . Takže jsme naložili nové auto , sebe a děti a hurá na toulání se směr Šumava. Cestou jsme navštívili pár krásných měst , míst něco kempů a nakonec skončili na Šumavě kempu Antýgl . Kde jsem jako mládě stanoval pod celtou při svém velkém vandru po Šumavě . Těsně po stržení drátů na hranici .
Cestou jsme přibrzdili v Náměšti nad Oslavou , byli tam kolotoče 😉 . Do večera jsme zvládli ještě Telč , procházku centrem . Nakouknout do zámku a pak hledat kemp. Našli . Byl super . Ondra ráno imitoval že mu byla zima celou noc. Tak rozmrzal pod spacáky než jsme vše zabalili a naložili. Další noci Ondra dostal i můj spacák a mně zůstala deka ….. tož šlo to 😉 Další dny nás čekal Český Krumlov a kempování u Vltavy . Potom Třeboň , památník Jana Žižky a už hurá Šumava . Trochu jsme se prošli u Lipna …. vypadalo to jako moře , foukalo , vlny , jachty . Na břehu hotely jak na riviéře …. kde že stará Šumava je ??? Pryč .
Objeli jsme Lipno a konečně se blížili cíli cesty . Projeli jsme přes Modravu a pár podobných destinací , kde o klasickou šumavskou chalupu nezakopnete …….. pokrok . Naštěstí Antýgl byl nezměněn . Jen ta cesta byla krásně nová a provoz velký , jako již u nás všude. Na Antýglu jsme strávili dvě noci. Koupali se v potoce ( ledový ) prošli se kolem Vydry . Já si udělal výšlap mimo trasy a trošku mně to připomnělo Šumavu před 20 lety , trošku .
Cestou domů jsme navštívili Prachatice a Pelhřimov. Poslední noc jsme strávili v kempu za Prachaticemi . Holky si prosadili chatičku .
Cesta domu byla taková dobrodružná …. objížďky , objížďky a když jsem chtěl vyzrát nad objížďkami tak jsme se zacyklili do jiných objížděk .
Indiánská svatba , kamarád s Kroměříže se rozhod že spáchá indiánskou a legitimní svatbu zároveň . Tak se jelo na Naději . Hurá za Liberec 😉 Pěkná loučka uprostřed lesa . Klidný kout . Měli jsme mít louku jen pro naši akci . A ejhle ……. voni tam přijeli taky budovatelé tábora , který měl proběhnout na začátku prázdnin . Trochu to rozhodilo pohodu , ale nakonec se to dohodlo ke spokojenosti všech. Slavilo se již od pátku , takže někteří svatebčané byli pro slavnostní den již unaveni . Bylo krásné počasí s malou přeháňkou a odjed jsme stihli ještě před bouřkou 😉
Zdroj: Onondaga Arena
Před 14 dny jsem si udělal radost a vyrazil na jarní akci, kdy dospělí se mění v děti a hrají si bojovou hru jako účastníci pionýrských …. pardon dnes skautských táborů 😉 .
Trochu vážněji, jde o akci kde se jen netáboří , ale je snaha přiblížit vzdáleně podmínky bojů v pohraničí mezi Anglií a Francií v Severní Americe . Každý rok se mění role . Jednou pochodují Angličané a Francie brání vesnice , pevnůstky. A další rok se role prohodí.
Akce začíná v pátek večer a většinou aktivní činnost končí v sobotu večer . Někdy dříve a někdy později. Takže od pátečního večera jsou účastníci na obou stranách nesmiřitelní soupeři. Po ukončení poslední šarvátky kdy zvítězila jedna či druhá strana se vše přátelsky oslaví u různých pikniků, různě po tábořišti . Těžká jsou nedělní rána ……..
V sobotu jsme se sešli u krbu na pletení košíků. K tomu jsme vymysleli experiment s hrou GO a navíc se mezi námi našli muzikanti . Takže zazněli flétny většinou falešně ale také harmonika , ta již melodicky, a do toho zpěv anglických a moravských písniček. No a do toho se tvořili košíky 😉
Koncem ledna po neúspěchu ve výběrovém řízení ve firmě Agamě , druhé místo. Jsem nakonec skončil ve firmě Expres centrum , která zajišťuje rozvoz zásilek pro firmu GLS na zlínském kraji. Protože jsem se o práci u nich zajímal již koncem roku a aktivně jsem se svezl párkrát po rajónech a užil si celý pracovní proces, tak jsem již byl okamžitě poslán na rajon , který se nějak uvolnil a musel se rozvést. První den , byl dost hnus , skončil jsem o půl osmé a to jsem celý rajon ani nedal. Druhý den byl již o něco lepší . A teď již jezdím od Kroměříže na Chropyň , Hulín, Holešov a končím na začátku Bystřice pod Hostýnem. A k tomu okolní vesnice. Takže zjednodušeně něco jako severní okraj Zlínského kraje.
Zatím to jde. Pravda bál jsem se aklimatizační choroby a taky se to stalo. Minulí týden byl zážitek po fyzické stránce. A poslední dva dny taky pár zrad od auta a v pátek počasí 😉 . Ve čtvrtek jsem nemohl po doručení balíku v Kyselovicích otevřít dveře do kabiny. Naštěstí mně pozvali na kafe a při tom jsem uvažoval jak na to. Po hledání jsme v dílně našli klíč 8 a podařilo se mně odmontovat zadní přepážku , která odděluje řidiče a nákladový prostor . A jak jsem plech uvolnil a dostal dovnitř ruku . Otevřel jsem dveře zevnitř. A mohl jet dál 😉 A druhý den v Chropyni jsme chtěl pokračovat v jízdě sešlápnu pedál spojky a chci zařadit a prásk a pedál byl chluchej. Zavolal jsem na Depo že jsem nepojízdnej a za 40 minut dorazila náhradní dodávka, přeložili jsme balíky a hurá dál na rajon. Spoždění by se nemuselo tak projevit , ale nastali během dne komplikace s řidiči , kteří nezvládli návěje sněhu a kluzkou silnici . Pod Kostelcem u Holešova jsem čekal až se uvolní cesta . Odtahovka tam nakládala auto co zablokovalo cestu . Policie to patrolovala. Naštěstí jsme nečekali dlouho. A po každé když jsem vyjel z některého města směr vesnice a volný prostor . Čekali mně závěje a led. Ale pokud člověk nebláznil v pohodě projel. V Tučapech nad Holešovem jsem dal poslední balík a chtěl jsem jet domů. Ale on tam byl sjetý do příkopu sypač a jedno osobní auto . Tak jsem raději 400 m couval než tam čekat až se to uvolní . No prostě u této práce se člověk nenudí ………………….
Mnoho let jsem při toulkách lesem potkával pokácené březové kmeny a někdy jsem si při té příležitosti vzpomněl že Indiani, Laponci používají kůru k výrobě nádob. Párkrát jsem to zkusil a pořád to nebylo ono. Přece jen jsem nějak proti sklizni kůry ze živých stromů jako to praktikují tradiční národy.
Až loni při toulkách kolem Cimburku jsem narazil na čerstvě pokácené břízi a dokonce velké kusy hladké kůry. No neodolal jsem a přes dotazy dětí , když už půjdeme jsem vytrval a natěžil něco kůry. Po 42 letech jsem se dočkal 😉
Doma jsem kůru uložil tak aby nepřeschla, prostě jsem ji nechal na zahradě pod přístřeškem . A na podzim už je vlhka dost. Jak jsem jel na táboření tak jsem si vzal kůru a loubky ať se nenudím. A začal jsem opracovávat kůru . Před tím jsem zhlédl pár videí , jak vyřezat zámky a jak udělat dno a vršky. A pak jsem si to vyzkoušel v reálu. Čištění kůry od vrstev , jak docílit tuhosti a jak zase tvárnosti . No bavil jsem se. Přestože jsem na táboření asi připadal spolu táborníkům jako magor co pořád má něco v ruce a šoulá kůru nebo plete koš .
už mám pár nádob hotových . A pár ještě čeká na víčka .
-M-
Tento rok bude ve znamení změn a nových životních zkušeností. Začalo to již v loňském roce tak nějak koncem listopadu. Kdy mně šéf oznámil že od 1.1.2015 budu nezaměstnaný. V tomto stavu jsem nebyl asi od vojny . Kdy jsem byl chvilku bez práce. Vrátil jsem se z vojny , udělal si vandr po Novohradkách a nastoupil k České poště. Teď to vypadalo že hned od 2.1. mám práci , což by byla pravda, ale podlehl jsem zvědavosti a pocitu že by to mohlo být lepší než doručovat balíky za GLS, přijal jsem pozvání na výběrové řízení do firmy Agama – výroba vodáckých a potapěčských oděvů. Proto se mnou u GLS nechtěli sepsat ani brigádu , až si to vyjasním. U výběrového řízení jsem postoupil do druhého kola. A mohu vděčit jen tomu že jsem prezentoval šití tříyardovek , týpí a dalších věcí ze stanovky. To je tak překvapilo že mně vůbec pozvali k prvnímu kolu výběrového řízení a při pohovoru to stačilo také na pozvání do druhého kola. No uvidíme jak to bude stačit při zkoušce na dílně ………. Snad to klapne. Nebo aspoň ty balíky . Nebo něco jiného. Mezitím zkusím přivést k mini životu eshop u svých stránek . A uvidíme kam nás rok 2015 zavěje a jak bude pro mně tento rok probíhat. Zatím kurýruju kašlik a rymečku.
Všem přeji aby tento rok prožili úspěšně a ve zdraví. Snad se za rok setkáme ve stejné sestavě a spokojeni.
-M-
Ráno na štědrý den jsme vyrazili na Munu. Letos jen na 5 dnů. Loni jsme byli na Muně až do 1.1.2013 .
Cesta na Munu proběhla v pohodě. Před Olomoucí jsme doplnili nádrž naturalem za 29.90… . Kochali jsme se novinkama na trase přes Červenohorské sedlo. Letos jsme tudy jeli prvně
Po pár zastávkách na dokoupení nutných věcí a dobrého kafička na Albertu v Šumperku jsme dorazili na Munu. Začlo chystání vánočního večera. Vyložit auto, navézt dřevo a zatopit. Vybrat vánoční stromek ( před uřezáním mu vysvětlit proč jej potřebujeme a čemu bude nápomocen) .
Na přání dětí byli hranolky se smaženým sýrem a po maminčině procházce se nadělovali, rozbalovali dárky . Po vytvoření velkého nepořádku z balícího papíru jsme si pustili na našem kině pohádku a pár Comebacku.
Velice jsme ocenili letošní akci zaizolování komínu. Okamžitě po zatopení v kamech se projevilo teplo v chalupě a i největší zimovřivci se pohybovali v triku.
Další den jsme se šli projít na vrchol nad Munou. Jestli se nepletu názvu Strážný. Nedošli jsme na něj 😉 , děti to opět přestalo bavit a proto byli pro delší cestu, ale nebyla do kopce. Ale podívali jsme se na nám známá pěkná místa a já objevil místo kde na jaře možná natěžím březovou kůru.<br>
A v pátek se to stalo! Ráno byl za dveřmy sníh…. to bílé neznámé
A začlo dětské blbnutí na sněhu. Zkoušení lyžáků, lyží. Kompletace běžek s botama a k tomu přehazování vázání. Improvizované opravy. Velké nadšení s první vrstvičky sněhu vyvolalo velké plány , které sabotovali vykukující kamínky spod sněhu.
V sobotu “ napadla“ další vrstvička sněhu. Na běžkách to esm tam i klouzalo. Nejvíce začal padat sníh v den odjezdu, v neděli. Děti blbly na sněhu a my rodičové uklízeli a nakládali věci do auta. Kolem 12 hodiny jsme vyrazili k domovu. Poplašné informace v rádii se ve skutečnosti ukázali jako nepodložené. A nebo mám jiné vnímání pro zhoršený stav sjízdnosti silnic.
Jak šel čas 2014.
Všem přeji krásné svátky a Vše nejlepší do nového roku………………………………
V pátek jsme po obědě vyrazili na táboření do rovin okolo Labe. Stihli jsme na loučku dorazit za světla. Pomohl jsem trochu se stavbou wigvamu Petovi a postavil si svůj přístřešek , zapálil oheň . A již byla tma. První večer je vždy takový seznamovací a plánovací . Co bude celé táboření programem. V noci byla dost velká zima. Nad ránem se to trochu oteplilo. Takže z dek se moc nechtělo. Ale co už, vstal jsem, zašel na dřevo. Našel si opěrátko k sezení u ohně. V sobotu přijížděli další táborníci. Někteří propadli blížící se zimě a dělali dost aktivně dřevo. Naštěstí les byl plný borovicových sušek . Jak se lidi postarali o bydlení , otop, tak se začali věnovat zábavě. Vycházky do okolí, lukostřelba, soutěže, projížďky na kanoi na lesním kanálu. Každý večer byl pln veselého vyprávění v některém wigvamu. Prostě pohoda .
Já si užíval táboření, klidu . Věnoval se výrobkům z březové kůry, pletení koše podle nového vzoru.
Táboření dopadlo výborně, hned by člověk vyrazil znovu.
Odkaz na fotogalerii aktivnějšího fotografa M. Svobodová
V sobotu po práci jsme si opět udělali procházku do okolí Cimburka. Plánem bylo najít roztroušené skály ke kterým nevede značka . Opět jsme prošli kolem sv. Klimenta A odpoutali se od turistické značky. Náš plán najít skalky , ale ztroskotal na mém nálezu pokácených bříz . Bylo to skoro čerstvá těžba. A dali se najít pěkné kousky kůry. Všichni si udělali pauzu a já loupal . Aja s Ondrou to taky zkoušeli . Ivetka se kochala výhledem. Ani sem se nenadál a již nastal čas k návratu k autu. Skoro sem se viděl jak z natěžené kůry zkusím nějakou krabičku. Ale nakonec jsem večer již nic nestihl. No nic příště.
V neděli ráno jsme výlet směřovali na Půlčiny. Udělalo se nádherné počasí . Do osady jsme dojeli tak akorát včas, ještě bylo kde zaparkovat. Prošli jsme osadou, směrem ke campu a potom hurá směr skály. Opravdu krásné počasí , podzim , skály . Paráda.
Prostě jsme si s dětma a kamarádem Syslem udělali sobotní výlet k Cimburku. Ale na něj jsme nešli. Vzali jsme to kolem Kozla na Kazatelnu a potom směr sv.Kliment. Tím že jsme nekopírovali úplně přesně značky jsme opět našli pěkná zákoutí se strom dědečky…… O sv Klimentovy jsem už věděl, ale až na samotném místě mně překvapila významnost místa pro Velkou Moravu . Více se dočtete : http://www.klimentek.cz/
Výlet byl podařený a přivedl mně k uvědomění že jsem dost naše Chřiby opomíjel a neprobádal. Přestože jsem na Chřibech udělal první tulácké krůčky . Brzy jsem je opustil a toulal se raději v Hostýnkách, Beskydech, Jeseníkách a ještě dál 😉
Něco málo foteček :
20. – 21.9 jsme opět vyrazili na náš objekt na Munu. Po brzké ranní směně , návštěvě nemocnice s Ondrou ( ušní ) a předání Andrejky babičce ( marodila na antibiotikách) Jsme opravdu brzo ráno vyrazili….. 😉 Proto jsme oproti plánu dorazili na 12 hodinu sobotní . Keny a Quido dorazili z Prahy již v pátek večer. V plánu jsme měli zateplení komínu, natření okenic a dveří s hnědé na modrou ( barvu vybrali děti) a k tomu mně napadlo nabílit venkovní zeď. A večer nás čekal první společný oheň na Muně – potlach. Nakonec jsme se sešli v naší klasické sestavě Diskutéři, Táborníci, Foglarovci, Rangers a my Lakrosáci. Na fotečkách je k nakouknutí jak se vše zdařilo :
Před dvěma lety jsem začal rekonstrukci vojenských kufrů. A konečně po dvou letech jsem se k tomu vrátil a za Ivetčiny pomoci jsme včelím voskem dokončili povrchovou úpravu. 
V sobotu o pozdním odpoledni jsme vyrazili směr Jeseníky na Munu. Kolem 20:00 jsme dorazili na místo. Ještě jsme ani nevyložili auto a měli jsme první milou návštěvu. Kamarádi od diskutérů 😉
V neděli jsem navozil vodu do sprch, bazénku a kuchyně. Smontoval sprchu a verandu a pak sem si dal konečně pivko. Upečenej na slunci, unavený …. chutnalo.
V pondělí jsem dopoledne začal opravovat další metry odvodňovacího kanálu. Po obědě jsme vyrazili směr město Zlaté hory, cestou jsme navštívili Zlatorudné mlýny. Zlaté horečce nikdo nepropadl.
Další den, úterý, jsme vyrazili do Jeseníku. Navštívit Vodní tvrz a v plánu bylo také koupaliště. To jsme nestihli. Nějak se ochladilo a obchodů bylo hodně …….
Ve středu již pršelo takže výlet jsme směřovali pod zem. Jeskyně na Špičáku. Zajímavá jeskyně, malá, ale hezká. Také okolí jeskyně bylo pěkné.
Ve čtvrtek bylo dopoledne ještě škaredě , ale navečer jsme si zajeli do Mikulovic na zmrzlinu a procházku. Po procházce se udělalo Ondrovi nějak zle. Druhý den jsme tedy odpočívali a léčili maroda.
Po dokončení plánované části oprav kanálu jsem se přesunul na střechu a trochu zalátal část střechy nad tělocvičnou. Mezi výlety jsme se trochu věnovali cyklistice, sběru borůvek, malin. Nakonec jsme si udělali výlet po Karlově studánce. A pak již domů ………..
