V sobotu jsme se sešli u krbu na pletení košíků. K tomu jsme vymysleli experiment s hrou GO a navíc se mezi námi našli muzikanti . Takže zazněli flétny většinou falešně ale také harmonika , ta již melodicky, a do toho zpěv anglických a moravských písniček. No a do toho se tvořili košíky 😉
Koncem ledna po neúspěchu ve výběrovém řízení ve firmě Agamě , druhé místo. Jsem nakonec skončil ve firmě Expres centrum , která zajišťuje rozvoz zásilek pro firmu GLS na zlínském kraji. Protože jsem se o práci u nich zajímal již koncem roku a aktivně jsem se svezl párkrát po rajónech a užil si celý pracovní proces, tak jsem již byl okamžitě poslán na rajon , který se nějak uvolnil a musel se rozvést. První den , byl dost hnus , skončil jsem o půl osmé a to jsem celý rajon ani nedal. Druhý den byl již o něco lepší . A teď již jezdím od Kroměříže na Chropyň , Hulín, Holešov a končím na začátku Bystřice pod Hostýnem. A k tomu okolní vesnice. Takže zjednodušeně něco jako severní okraj Zlínského kraje.
Zatím to jde. Pravda bál jsem se aklimatizační choroby a taky se to stalo. Minulí týden byl zážitek po fyzické stránce. A poslední dva dny taky pár zrad od auta a v pátek počasí 😉 . Ve čtvrtek jsem nemohl po doručení balíku v Kyselovicích otevřít dveře do kabiny. Naštěstí mně pozvali na kafe a při tom jsem uvažoval jak na to. Po hledání jsme v dílně našli klíč 8 a podařilo se mně odmontovat zadní přepážku , která odděluje řidiče a nákladový prostor . A jak jsem plech uvolnil a dostal dovnitř ruku . Otevřel jsem dveře zevnitř. A mohl jet dál 😉 A druhý den v Chropyni jsme chtěl pokračovat v jízdě sešlápnu pedál spojky a chci zařadit a prásk a pedál byl chluchej. Zavolal jsem na Depo že jsem nepojízdnej a za 40 minut dorazila náhradní dodávka, přeložili jsme balíky a hurá dál na rajon. Spoždění by se nemuselo tak projevit , ale nastali během dne komplikace s řidiči , kteří nezvládli návěje sněhu a kluzkou silnici . Pod Kostelcem u Holešova jsem čekal až se uvolní cesta . Odtahovka tam nakládala auto co zablokovalo cestu . Policie to patrolovala. Naštěstí jsme nečekali dlouho. A po každé když jsem vyjel z některého města směr vesnice a volný prostor . Čekali mně závěje a led. Ale pokud člověk nebláznil v pohodě projel. V Tučapech nad Holešovem jsem dal poslední balík a chtěl jsem jet domů. Ale on tam byl sjetý do příkopu sypač a jedno osobní auto . Tak jsem raději 400 m couval než tam čekat až se to uvolní . No prostě u této práce se člověk nenudí ………………….
Mnoho let jsem při toulkách lesem potkával pokácené březové kmeny a někdy jsem si při té příležitosti vzpomněl že Indiani, Laponci používají kůru k výrobě nádob. Párkrát jsem to zkusil a pořád to nebylo ono. Přece jen jsem nějak proti sklizni kůry ze živých stromů jako to praktikují tradiční národy.
Až loni při toulkách kolem Cimburku jsem narazil na čerstvě pokácené břízi a dokonce velké kusy hladké kůry. No neodolal jsem a přes dotazy dětí , když už půjdeme jsem vytrval a natěžil něco kůry. Po 42 letech jsem se dočkal 😉
Doma jsem kůru uložil tak aby nepřeschla, prostě jsem ji nechal na zahradě pod přístřeškem . A na podzim už je vlhka dost. Jak jsem jel na táboření tak jsem si vzal kůru a loubky ať se nenudím. A začal jsem opracovávat kůru . Před tím jsem zhlédl pár videí , jak vyřezat zámky a jak udělat dno a vršky. A pak jsem si to vyzkoušel v reálu. Čištění kůry od vrstev , jak docílit tuhosti a jak zase tvárnosti . No bavil jsem se. Přestože jsem na táboření asi připadal spolu táborníkům jako magor co pořád má něco v ruce a šoulá kůru nebo plete koš .
už mám pár nádob hotových . A pár ještě čeká na víčka .
-M-
Ráno na štědrý den jsme vyrazili na Munu. Letos jen na 5 dnů. Loni jsme byli na Muně až do 1.1.2013 .
Cesta na Munu proběhla v pohodě. Před Olomoucí jsme doplnili nádrž naturalem za 29.90… . Kochali jsme se novinkama na trase přes Červenohorské sedlo. Letos jsme tudy jeli prvně
Po pár zastávkách na dokoupení nutných věcí a dobrého kafička na Albertu v Šumperku jsme dorazili na Munu. Začlo chystání vánočního večera. Vyložit auto, navézt dřevo a zatopit. Vybrat vánoční stromek ( před uřezáním mu vysvětlit proč jej potřebujeme a čemu bude nápomocen) .
Na přání dětí byli hranolky se smaženým sýrem a po maminčině procházce se nadělovali, rozbalovali dárky . Po vytvoření velkého nepořádku z balícího papíru jsme si pustili na našem kině pohádku a pár Comebacku.
Velice jsme ocenili letošní akci zaizolování komínu. Okamžitě po zatopení v kamech se projevilo teplo v chalupě a i největší zimovřivci se pohybovali v triku.
Další den jsme se šli projít na vrchol nad Munou. Jestli se nepletu názvu Strážný. Nedošli jsme na něj 😉 , děti to opět přestalo bavit a proto byli pro delší cestu, ale nebyla do kopce. Ale podívali jsme se na nám známá pěkná místa a já objevil místo kde na jaře možná natěžím březovou kůru.<br>
A v pátek se to stalo! Ráno byl za dveřmy sníh…. to bílé neznámé
A začlo dětské blbnutí na sněhu. Zkoušení lyžáků, lyží. Kompletace běžek s botama a k tomu přehazování vázání. Improvizované opravy. Velké nadšení s první vrstvičky sněhu vyvolalo velké plány , které sabotovali vykukující kamínky spod sněhu.
V sobotu “ napadla“ další vrstvička sněhu. Na běžkách to esm tam i klouzalo. Nejvíce začal padat sníh v den odjezdu, v neděli. Děti blbly na sněhu a my rodičové uklízeli a nakládali věci do auta. Kolem 12 hodiny jsme vyrazili k domovu. Poplašné informace v rádii se ve skutečnosti ukázali jako nepodložené. A nebo mám jiné vnímání pro zhoršený stav sjízdnosti silnic.
Jak šel čas 2014.
Všem přeji krásné svátky a Vše nejlepší do nového roku………………………………
V pátek jsme po obědě vyrazili na táboření do rovin okolo Labe. Stihli jsme na loučku dorazit za světla. Pomohl jsem trochu se stavbou wigvamu Petovi a postavil si svůj přístřešek , zapálil oheň . A již byla tma. První večer je vždy takový seznamovací a plánovací . Co bude celé táboření programem. V noci byla dost velká zima. Nad ránem se to trochu oteplilo. Takže z dek se moc nechtělo. Ale co už, vstal jsem, zašel na dřevo. Našel si opěrátko k sezení u ohně. V sobotu přijížděli další táborníci. Někteří propadli blížící se zimě a dělali dost aktivně dřevo. Naštěstí les byl plný borovicových sušek . Jak se lidi postarali o bydlení , otop, tak se začali věnovat zábavě. Vycházky do okolí, lukostřelba, soutěže, projížďky na kanoi na lesním kanálu. Každý večer byl pln veselého vyprávění v některém wigvamu. Prostě pohoda .
Já si užíval táboření, klidu . Věnoval se výrobkům z březové kůry, pletení koše podle nového vzoru.
Táboření dopadlo výborně, hned by člověk vyrazil znovu.
Odkaz na fotogalerii aktivnějšího fotografa M. Svobodová
V sobotu po práci jsme si opět udělali procházku do okolí Cimburka. Plánem bylo najít roztroušené skály ke kterým nevede značka . Opět jsme prošli kolem sv. Klimenta A odpoutali se od turistické značky. Náš plán najít skalky , ale ztroskotal na mém nálezu pokácených bříz . Bylo to skoro čerstvá těžba. A dali se najít pěkné kousky kůry. Všichni si udělali pauzu a já loupal . Aja s Ondrou to taky zkoušeli . Ivetka se kochala výhledem. Ani sem se nenadál a již nastal čas k návratu k autu. Skoro sem se viděl jak z natěžené kůry zkusím nějakou krabičku. Ale nakonec jsem večer již nic nestihl. No nic příště.
V neděli ráno jsme výlet směřovali na Půlčiny. Udělalo se nádherné počasí . Do osady jsme dojeli tak akorát včas, ještě bylo kde zaparkovat. Prošli jsme osadou, směrem ke campu a potom hurá směr skály. Opravdu krásné počasí , podzim , skály . Paráda.
Prostě jsme si s dětma a kamarádem Syslem udělali sobotní výlet k Cimburku. Ale na něj jsme nešli. Vzali jsme to kolem Kozla na Kazatelnu a potom směr sv.Kliment. Tím že jsme nekopírovali úplně přesně značky jsme opět našli pěkná zákoutí se strom dědečky…… O sv Klimentovy jsem už věděl, ale až na samotném místě mně překvapila významnost místa pro Velkou Moravu . Více se dočtete : http://www.klimentek.cz/
Výlet byl podařený a přivedl mně k uvědomění že jsem dost naše Chřiby opomíjel a neprobádal. Přestože jsem na Chřibech udělal první tulácké krůčky . Brzy jsem je opustil a toulal se raději v Hostýnkách, Beskydech, Jeseníkách a ještě dál 😉
Něco málo foteček :
20. – 21.9 jsme opět vyrazili na náš objekt na Munu. Po brzké ranní směně , návštěvě nemocnice s Ondrou ( ušní ) a předání Andrejky babičce ( marodila na antibiotikách) Jsme opravdu brzo ráno vyrazili….. 😉 Proto jsme oproti plánu dorazili na 12 hodinu sobotní . Keny a Quido dorazili z Prahy již v pátek večer. V plánu jsme měli zateplení komínu, natření okenic a dveří s hnědé na modrou ( barvu vybrali děti) a k tomu mně napadlo nabílit venkovní zeď. A večer nás čekal první společný oheň na Muně – potlach. Nakonec jsme se sešli v naší klasické sestavě Diskutéři, Táborníci, Foglarovci, Rangers a my Lakrosáci. Na fotečkách je k nakouknutí jak se vše zdařilo :
Na pozvání p. ředitelky Ivety jsme vyrazili , já a Ondra , směr Třinec. Dohodli jsme se na termínu 24.6. Co nás čekalo? Prošla nám rukama celá škola od MŠ po 5 třídy . Za dopoledne jsme trénovali 4 skupiny dětí. Ondra mně statečně pomáhal. Zkusili jsme je naučit základy práce s lakroskou, které každý hráč vlastně nejvíc potřebuje, zvednout, hodit a zvednout míč. Po obědě jsme to samé probrali s nastávajícími trenéry ( učitelky ) A také teorii hry a pravidel . Nějak rychle běžel čas a už bylo 15 hod. A před námi cesta domů a od půl šesté trénink děti v Kroměříži. Večer jsme toho měli plné zuby……….
Na nedělní odpoledne jsem půjčil nafukovací loď Pálava. Ta je vhodná píše na rychlou vodu, ale pro naučení dětí jak se chovat na kánoi, jak pádlovat atd. mně přišla jako výborná varianta.
Přes malý zádrhel při nafukování se nám podařilo loď připravit a dostat na vodu. První plavbu jsme absolvovali kolem ostrůvku a svezli jsme mamku. Já a Ondra jsme pádlovali. Po tolika letech byl trochu problém pro mně dostat do ruky jak se loď řídí.
Na neděli Ivetka naplánovala výlet. Úplně jinou trasu a jinou dopravu , ale kamarádi to trochu upravili. Takže jsme se nechali vlakem dovést do Bystřice pod Hostýnem a přesedli na autobus na Tesák. Ve vlaku celou dobu šlapala wifi na 100% takže omladina neodtrhla oči z tabletu.
V neděli před obědem jsme vyrazili na výlet směr hrad Helfštýn. Na hradě tento víkend probíhal festival skupin historie pořádaný skupinou Adorea z Olomouce. Andrejku ke hradu vyvezl kůň a má pár hezkých foteček.
Po vstupu do hradu jsme napřed navštívili hradby , kde jsme objevili velké šachy . Hned jsme si s Ondrou dali partičku. Naštěstí dopadla nerozhodně. Krásný výhled , modrá obloha až kýčovitě.
Z hradeb jsme pokračovali do nitra hradu. Na spodním nádvoří bylo první pódium a nahoře v paláci bylo druhé . Na obou probíhal nepřetržitý program od 9hod. do 18hod. Také tu bylo ležení zbrojné chásky – stanový tábor kde přebývali aktéři festivalu. Mohli jsme shlednout historické skupiny od Vikingů po první republiku. Dále plno stánků a atrakcí. Andrejka si prošla stezku hledání pokladu a po jeho objevení získala sladkou odměnu. Po tom co jsme si prošli celý hrad jsme se usadili u prvního pódia a bavili se u představení skupiny Adorea . Hodně jsme se nasmáli. potom si Ivetka s Ondrou vyšlápla na věž a kochala se výhledem a já si povídal s kamarády co jsem mezi aktéry představení našel a přitom kontroloval Andrejku co pokračovala ve sledování dalších představení.
Na závěr jsme chtěli ještě stihnout šachy na hradbách , ale už bylo zamčeno.
Hezký výlet to byl. Krásná současnost opraveného hradu v konfrontaci s vlastními vzpomínkami z vandrů kolem Helfštýnu 😉
Konečně zase výprava z města. Teď jsme vyrazili na Munu. Co to je Muna? Je to areál bývalého vojenského prostoru nad Mikulovicema u Jeseníku. Kde jsme od Brontosaurů získali objekt, který s lakrosáky a kamarády dáváme do obytného stavu.
Již ve středu po práci jsme vyrazili směr Jeseníky. Cesta byla obohacena deštěm a mlhou. To na náladě většině nepřidalo. Cestou jsme ještě nakoupili v Šumperku. Přes mlhu na Červenohorském sedle jsme v pořádku dorazili k našemu objektu. Zatopili jsme, povečeřeli a šli spát. Naštěstí ráno nám ukázalo hezčí tvář. Sluníčko a modrá obloha. Ivetka a Ája spali až do 11 hodin. Já nachystal snídani, připravil motorovou pilu , křoviňák. Měl jsem v plánu požnout kolem sochy lakrosáka na křižovatce před budovou a kolem celého objektu. A přitom nařezat nějaké dřevo.
Po pozdní snídani jsme vyrazili na výlet. Poprvé jsme se dali cestou necestou. Prostě po loukách nahoru nad objekt směr Ondřejovice. Sluníčko zvedalo náladu a kochali jsme se výhledem. Našli jsme pěknou, schovanou chatičku a podle mapy jsme chtěli najít kapličku. To nám již nebylo souzeno. Ája již nějak nemohla, do toho zahrozil velký mrak. Tak jsme to otočili a přes les jsme se vraceli. Já obohacen o náklad za krkem. Ája se nesla…. no což chybí mně fyzička tak sem to pojal jako trénink a donesl Áju lesem přes kopec, skalky až k objektu.
Pozdní oběd, mírný odpočinek a pak jsem požnul co jsem si naplánoval a dokonce více než jsem čekal. Pak navezl dřevo, za velké pomoci Áji a pořezal na polínka zásoby navezené od návštěvníků z minulého a předminulého víkendu.
Večer jsme si pustili s Čerty nejsou žerty, mamka teda již dávno spala, než nás zradila baterie v noťasu. A šli taky spát. V pátek byl plán že zajedeme na indiánskou louku a pokročíme v práci na wigvamu. Je potřeba dodělat palandy. Za pomoci Ivetky a Áji, řezali mně nosné sloupky pro palandy, jsem to zvládl dle časového plánu. Spáchal jsem koupel v potoce, převlekl z montérek do skoro oblečení mezi lidi a vyrazili jsme směr Velké Losiny. Desítky let jezdíme kolem a ještě jsme nenavštívili ruční papírnu. Na nápad mně přivedla Ája. Na vycházce přišla řeč na stromy a papír. Prohlídka byla zajímavá, doporučuji. Pak ještě probouzející kafíčko a hurá domů.
