Ivetka se často při procházkách s Betynkou po Kotojedské ulici kochala výhledem na Hostýn… A jednoho dne, kdy četla od Paula Coelha Poutníka, ji napadlo, že také moc touží po nějaké pouti… Santiago bylo moc daleko, ale Svatý Hostýn je přece na dohled a tak byl cíl cesty jasný: dojít z Kroměříže pěšky přímo z domu rovnou až tam – k tomu krásnému kostelu na Hostýně:-)!!!
Když mně tento nápad tlumočila, podíval jsem se do mapy a naplánoval trasu . Byl vybrán den, pak se to ale o jeden posunulo, protože potkávat se z účastníky cyklo závodu Drásal by nám moc pohody na trase nepřidalo:-)
Vyrazili jsme tedy ne v sobotu , ale v neděli. To se nám odvděčilo krásným slunečným dnem. Ráno nás to počasí nadchlo, ale v průběhu dne již to sluníčko tak ideální nepřipadalo… Brzy ráno jsme tedy zamkli barák a dali se na cestu, odhadem 34 km. Naše kroky směřovaly do Dolních zahrad přes Zámeček na Záhlinice, Kurovice, Ludslavice, Martinice a Přílepy. Pasáž od Záhlinic do Přílep byla díky nádhernému počasí a chůzi po rozpálené silnici po nekonečné rovině bez větší možnosti úkrytu ve stínu poměrně náročná …ale díky dlouhé aleji planých třešní se to dalo alespoň pro druhou polovinu členů výpravy zvládnout s radostí…….
Nad Přílepy u kapličky jsme si dali rekonstrukční přestávku. Před námi byla hezčí pasáž lesem , ale zato do kopce s kopce. A tělo již po první polovině trasy hlásilo únavu. Začali častější pauzy. Konečně jsme dorazili na Rusavu:-) Hurá se občerstvit do restaurace:-)! Přes moje návrhy ohledně autobusové zastávky , tím pádem delší pauzy a více času na občerstvení, Ivetka zavelela a hrrr na Hostýn!!! Před námi už byl vlastně pořád stoupák až ke kýženému cíli…. Nasadili jsme tempo a traktor, co se nás snažil dohonit rychlostí 10km/h měl dlouhou dobu co dělat, aby nás předjel:-)) Chvilku před 16 hod. jsme dorazili!!! Na pokraji smrti vysílením, ale stálo to za to!!!!:-)) . Cesta nám trvala krásných 10 hod. Ivetka se vrhla na nakupování upomínkových dárkových předmětu na připomenutí akce Hostýn …. dobyt. Já se kacířsky vrhl směr stánky s pivem . Poctivě jsem šel od stánku ke stánku , ale rychleji zavírali než já byl schopen přesunu. Od 16 hod se vše v neděli zavírá . Po občerstvení a nákupech si ještě Ivetka odběhla k léčivé studánce pro vodu a pak už jsme počkali na autobus a již nás čekala jen cesta domů. Sice jsem vypadali, že už ani nedojdeme z autobusu těch 20 metrů na vlak a že minimálně týden nebudeme schopni chůze, ale překonali jsme i ty poslední krůčky a cestou ve vlaku se nám pak jako za odměnu ukázala nádherná duha přímo nad Hostýnem a to bylo moc pěkné podívání:-)
30km vlakem zpět uteklo samozřejmě rychleji, než cestou tam, ale aspoň jsem se mohli celou hodinu kochat tím, kudy všudy jsme to zvládli po svojich nožkách:-)
