V pátek jsme po obědě vyrazili na táboření do rovin okolo Labe. Stihli jsme na loučku dorazit za světla. Pomohl jsem trochu se stavbou wigvamu Petovi a postavil si svůj přístřešek , zapálil oheň . A již byla tma. První večer je vždy takový seznamovací a plánovací . Co bude celé táboření programem. V noci byla dost velká zima. Nad ránem se to trochu oteplilo. Takže z dek se moc nechtělo. Ale co už, vstal jsem, zašel na dřevo. Našel si opěrátko k sezení u ohně. V sobotu přijížděli další táborníci. Někteří propadli blížící se zimě a dělali dost aktivně dřevo. Naštěstí les byl plný borovicových sušek . Jak se lidi postarali o bydlení , otop, tak se začali věnovat zábavě. Vycházky do okolí, lukostřelba, soutěže, projížďky na kanoi na lesním kanálu. Každý večer byl pln veselého vyprávění v některém wigvamu. Prostě pohoda .
Já si užíval táboření, klidu . Věnoval se výrobkům z březové kůry, pletení koše podle nového vzoru.
Táboření dopadlo výborně, hned by člověk vyrazil znovu.
Odkaz na fotogalerii aktivnějšího fotografa M. Svobodová
V sobotu po práci jsme si opět udělali procházku do okolí Cimburka. Plánem bylo najít roztroušené skály ke kterým nevede značka . Opět jsme prošli kolem sv. Klimenta A odpoutali se od turistické značky. Náš plán najít skalky , ale ztroskotal na mém nálezu pokácených bříz . Bylo to skoro čerstvá těžba. A dali se najít pěkné kousky kůry. Všichni si udělali pauzu a já loupal . Aja s Ondrou to taky zkoušeli . Ivetka se kochala výhledem. Ani sem se nenadál a již nastal čas k návratu k autu. Skoro sem se viděl jak z natěžené kůry zkusím nějakou krabičku. Ale nakonec jsem večer již nic nestihl. No nic příště.
V neděli ráno jsme výlet směřovali na Půlčiny. Udělalo se nádherné počasí . Do osady jsme dojeli tak akorát včas, ještě bylo kde zaparkovat. Prošli jsme osadou, směrem ke campu a potom hurá směr skály. Opravdu krásné počasí , podzim , skály . Paráda.
Prostě jsme si s dětma a kamarádem Syslem udělali sobotní výlet k Cimburku. Ale na něj jsme nešli. Vzali jsme to kolem Kozla na Kazatelnu a potom směr sv.Kliment. Tím že jsme nekopírovali úplně přesně značky jsme opět našli pěkná zákoutí se strom dědečky…… O sv Klimentovy jsem už věděl, ale až na samotném místě mně překvapila významnost místa pro Velkou Moravu . Více se dočtete : http://www.klimentek.cz/
Výlet byl podařený a přivedl mně k uvědomění že jsem dost naše Chřiby opomíjel a neprobádal. Přestože jsem na Chřibech udělal první tulácké krůčky . Brzy jsem je opustil a toulal se raději v Hostýnkách, Beskydech, Jeseníkách a ještě dál 😉
Ivetka se často při procházkách s Betynkou po Kotojedské ulici kochala výhledem na Hostýn… A jednoho dne, kdy četla od Paula Coelha Poutníka, ji napadlo, že také moc touží po nějaké pouti… Santiago bylo moc daleko, ale Svatý Hostýn je přece na dohled a tak byl cíl cesty jasný: dojít z Kroměříže pěšky přímo z domu rovnou až tam – k tomu krásnému kostelu na Hostýně:-)!!!
Když mně tento nápad tlumočila, podíval jsem se do mapy a naplánoval trasu . Byl vybrán den, pak se to ale o jeden posunulo, protože potkávat se z účastníky cyklo závodu Drásal by nám moc pohody na trase nepřidalo:-)
Vyrazili jsme tedy ne v sobotu , ale v neděli. To se nám odvděčilo krásným slunečným dnem. Ráno nás to počasí nadchlo, ale v průběhu dne již to sluníčko tak ideální nepřipadalo… Brzy ráno jsme tedy zamkli barák a dali se na cestu, odhadem 34 km. Naše kroky směřovaly do Dolních zahrad přes Zámeček na Záhlinice, Kurovice, Ludslavice, Martinice a Přílepy. Pasáž od Záhlinic do Přílep byla díky nádhernému počasí a chůzi po rozpálené silnici po nekonečné rovině bez větší možnosti úkrytu ve stínu poměrně náročná …ale díky dlouhé aleji planých třešní se to dalo alespoň pro druhou polovinu členů výpravy zvládnout s radostí…….
Nad Přílepy u kapličky jsme si dali rekonstrukční přestávku. Před námi byla hezčí pasáž lesem , ale zato do kopce s kopce. A tělo již po první polovině trasy hlásilo únavu. Začali častější pauzy. Konečně jsme dorazili na Rusavu:-) Hurá se občerstvit do restaurace:-)! Přes moje návrhy ohledně autobusové zastávky , tím pádem delší pauzy a více času na občerstvení, Ivetka zavelela a hrrr na Hostýn!!! Před námi už byl vlastně pořád stoupák až ke kýženému cíli…. Nasadili jsme tempo a traktor, co se nás snažil dohonit rychlostí 10km/h měl dlouhou dobu co dělat, aby nás předjel:-)) Chvilku před 16 hod. jsme dorazili!!! Na pokraji smrti vysílením, ale stálo to za to!!!!:-)) . Cesta nám trvala krásných 10 hod. Ivetka se vrhla na nakupování upomínkových dárkových předmětu na připomenutí akce Hostýn …. dobyt. Já se kacířsky vrhl směr stánky s pivem . Poctivě jsem šel od stánku ke stánku , ale rychleji zavírali než já byl schopen přesunu. Od 16 hod se vše v neděli zavírá . Po občerstvení a nákupech si ještě Ivetka odběhla k léčivé studánce pro vodu a pak už jsme počkali na autobus a již nás čekala jen cesta domů. Sice jsem vypadali, že už ani nedojdeme z autobusu těch 20 metrů na vlak a že minimálně týden nebudeme schopni chůze, ale překonali jsme i ty poslední krůčky a cestou ve vlaku se nám pak jako za odměnu ukázala nádherná duha přímo nad Hostýnem a to bylo moc pěkné podívání:-)
30km vlakem zpět uteklo samozřejmě rychleji, než cestou tam, ale aspoň jsem se mohli celou hodinu kochat tím, kudy všudy jsme to zvládli po svojich nožkách:-)
Na pozvání p. ředitelky Ivety jsme vyrazili , já a Ondra , směr Třinec. Dohodli jsme se na termínu 24.6. Co nás čekalo? Prošla nám rukama celá škola od MŠ po 5 třídy . Za dopoledne jsme trénovali 4 skupiny dětí. Ondra mně statečně pomáhal. Zkusili jsme je naučit základy práce s lakroskou, které každý hráč vlastně nejvíc potřebuje, zvednout, hodit a zvednout míč. Po obědě jsme to samé probrali s nastávajícími trenéry ( učitelky ) A také teorii hry a pravidel . Nějak rychle běžel čas a už bylo 15 hod. A před námi cesta domů a od půl šesté trénink děti v Kroměříži. Večer jsme toho měli plné zuby……….
Na nedělní odpoledne jsem půjčil nafukovací loď Pálava. Ta je vhodná píše na rychlou vodu, ale pro naučení dětí jak se chovat na kánoi, jak pádlovat atd. mně přišla jako výborná varianta.
Přes malý zádrhel při nafukování se nám podařilo loď připravit a dostat na vodu. První plavbu jsme absolvovali kolem ostrůvku a svezli jsme mamku. Já a Ondra jsme pádlovali. Po tolika letech byl trochu problém pro mně dostat do ruky jak se loď řídí.
Na neděli Ivetka naplánovala výlet. Úplně jinou trasu a jinou dopravu , ale kamarádi to trochu upravili. Takže jsme se nechali vlakem dovést do Bystřice pod Hostýnem a přesedli na autobus na Tesák. Ve vlaku celou dobu šlapala wifi na 100% takže omladina neodtrhla oči z tabletu.
